Co, lépe KDO, je lazebnice?
Vždy, když se profesně představím jako lazebnice, většina lidí dnes neví, co si má představit. V lepším případě mi řeknou: "Jasně, takže kadeřnice." Je to veliká škoda. Ráda bych tímto oživila prastaré řemeslo a vyjádřila mu svůj obdiv i úctu.
Řemeslo staré jako lidstvo samo
Historie lazebnického řemesla sahá až do starověkého Egypta a Říma. V Evropě se první zmínky o lazebnicích datují ke křižáckým výpravám, kdy byly z muslimských zemí přivezeny poznatky lázeňské péče.
Lazebníci a bradýři: Mistři mnoha řemesel
Lazebníci (balneatores) byli oprávněni holit, sázet baňky, pouštět žilou, provádět chirurgické výkony, léčit zlomeniny a vykloubeniny. S lázní obvykle sousedila operační místnost s nástroji – miskami, nůžkami, břitvami, kleštěmi na zuby. V polici stály skleněné a mosazné baňky.
Lazebníci a bradýři nebyli zpočátku příliš společensky uznáváni. Valně o nich nesmýšlel ani Jan Lucemburský, který v privilegiích pro Staré Město pražské roku 1330 zakázal, aby se kdokoliv z lazebníků mohl ucházet o post konšela.
Lazebnické řemeslo pozdvihla Lazebnice Zuzana, která byla odměněna Václavem IV. za jeho záchranu ze zajetí. Je to první důstojná zmínka o ženě lazebnici.
Lazebnice: Spojení mnoha umění
Lazebnice byly ženy, které v sobě spojovaly mnoho druhů umění péče o lidskou bytost. Pokud bych to shrnula od počátku až do dnešní doby, lazebnice je spojení čarodějky, bylinkářky, ranhojičky, zdravotní sestry, fyzioterapeutky, kosmetičky, masérky, psycholožky.
To opravdové, skutečné, hluboké je nenápadné – schované za obyčejné názvy a činnosti. Jen málo lidí o tom ví, a k těm potřebným se to dostává v pravou chvíli. Proto byly lazebnice, které příliš mnoho uměly, společností vytlačeny na okraj a mnohdy připraveny o život.
Pokora a lidskost
Pokora k lazebnicím neodmyslitelně patří. Lazebnice byla a je člověk s hlubokou vírou v život, která ví, že jsou dané hranice její pomoci. Jediné, co může v tom případě nabídnout, je lidskost – laskavost, pochopení a přítomnost v soucítění.
Moje cesta k lazebnictví
V devadesátých letech minulého století jsem naprosto neuvědoměle převzala lazebnické žezlo. Od začátku byl název jasný: Lazebnice. Vždy jsem při celostní péči o klienty používala kombinaci všeho, proto jsem byla "jiná, divná, s výsledky které nečekali".
Má cesta mne přivedla k poslední lazebnici z generace přede mnou – paní Brigitte Kettner. Její metodu jsem si přivezla do Čech pro své klienty. Stávalo se, že nás lidé potkávali na ulici a říkali, že neví jak se jmenuji, ale že jsem "ta lazebnice".
Návrat k podstatě
Velký posun nastal v období covidu, kdy jsem naplno zastala práci lazebnice i po stránce "ranhojiče". Má přítelkyně lékařka to nazvala "zdravotnický disident". Ano, bylo mne třeba, nikdo o tom nesměl vědět. Vrátila jsem se o 50 let zpátky a přirozeně jsem byla na místě, kde mne bylo třeba.
Po tomhle období už jsem věděla, že se schováváním je konec. S Monikou jsme se pustily do webových stránek, přípravy půdy pro další lazebnice.
Lazebnice dnes
Současná Lazebnice na první pohled pod názvy kosmetika, pedikúra, masáže, kadeřnictví poskytuje celostní péči. To znamená služby s přesahem do zdravotnické péče – péče o nemoci kůže, vnitřní orgány, vyčerpání, psychické problémy. Prostě péči o harmonii spolupráce vnitřního a vnějšího světa lidského těla.
Proč otevíráme školu Lazebnice
Už nemohu dělat, že neslyším výzvy mých přátel lékařů, abych to, co umím, předala dál. Prosby klientů o vyškolení terapeutů v jejich okolí. Pokud mám napsat, co mne vede k otevření školy, je to stav služeb v péči o lidské tělo.
Obory postavené jen na povrchnosti a vzhledu časem zmizí. Zdravotnická péče nebude řešit prevenci, nebude na to mít kapacitu. Budoucnost těch, kteří chtějí být živí, zdraví, vědomí, se musí vrátit do srdcí, vzdělanosti a pokud bude třeba, do rukou lazebnic – jako tomu bylo od počátku věků.
Proto jsem se rozhodla vystoupit ze své ulity a přispět tím, co miluji, umím a znám. Lidem, kteří potřebují být živé bytosti, kteří chtějí žít a pracovat se živými lidmi.
– Lazebnice Věra
